Klíče

1. února 2018 v 14:22 |  Notopis
Na začátku každé notové osnovy musí být klíč. Klíč určuje jména not v notové osnově. V dnešní době se využívá už jen čtyř klíčů:
Nejznámější je houslový klíč neboli G klíč.
Houslový klíč se nazývá G klíč, protože určuje postavení noty g1 na druhé lince.

Dalším klíčem je basový klíč zvaný též F klíč.
F klíč udává ostavení noty f (malé f) na čtvrté lince.

Dalším klíčem je altový klíč neboli C klíč.
Altový klíč určuje postavení noty c1 na třetí lince.

Poslením klíčem je tenorový klíč, který je tvarově stejný jako altový klíč, odlišný je jen posazením na notové osnově.
Terový klíč udává postavení noty c1 na čtvrté lince.


Z obrázku je zjevné, že basový klíč je vhodný především pro notaci tónů hlubokých, zatímco houslový klíč pro notaci tónů vysokých. Tyto dva klíče jsou také nejpoužívanější. Altový a tenorový klíč postihují především střední polohu tónového rozsahu, a proto se do značné míry překrývajís ostaními. Podle houslového klíče hraje např. sopránová flétna, podle basové hraje např. violoncello, podle altového klíče hraje viola a tenorový klíč se používá při hře ve vyšší poloze pro violoncello, pozoun nebo fagot. Klaviristé čtou dvě linky zároveň, přičemž jedna je obvykle v houslovém klíči a druhá v basovém (nemusí tomu tak být vždycky).
 

Notová osnova a tvary not

24. ledna 2018 v 13:13 |  Notopis
Tóny zapisujeme notami. Výšku tónu označujeme umístěním noty na notové osnově a délku označujeme tvarem noty. Noty píšeme do notové osnovy. Notová osnova má 5 linek a mezi nimi 4 mezery. Kromě toho můžeme pod i nad osnovou používat pomcné linky. Noty se zapisují na linky i do mezer.

Nota má tyto části:
hlavička (vyplněná nebo nevyplněná)
nožka
praporec (jednoduchý, dvojitý, trojitý nebo čtyřnásobný)





Úžasný S čtyřnásobným praporcem se nota bude jmenovat čtyřiašedesátinová.

Malá rytmická cvičení pro zájemce:

Než se pustíte do následujících cvičení, řekneme si ještě pár důležitých informací:
Každá notová osnova je členěna na krátké úseky zvané takty. Vyznačují se kolmými čárami. Takt může mít dvě, tři nebo čtyři doby. Na začátku každé notové osnovy je taktové označení např. 4/4. Číslo nahoře nám udává počet dob na jeden takt, což znamená, že budeme počítat na 4 doby. Číslo dole nám říká hodnotu doby.


Cvičení 1
Počítej: První - druhá - třetí - čtvrtá.





Cvičení 2
Počítej: První - druhá - třetí.





Cvičení 3
Počítej: První - druhá - třetí - čtvrtá.



Cvičení 4
Počítej: První - druhá.


Cvičení 5
Počítej: První - druhá - třetí.


Cvičení 6
Počítej: Raz - dva - tři - čtyř - pět - šest (lze i první - ddruhá - třetí).
ÚžasnýNelze počítat raz - dva - tři - čtyři...! Protože čtyři má dvě slabiky, zatímco ostatní čísla jednu. Rozhodilo by to celý rytmus.

Tón a tónová soustava

23. ledna 2018 v 18:42 |  Notopis
Zvuky dělíme na tóny a hluky.
Tóny vznikají prvidelným chvěním, zatímco hluky vznikaní chvěním nepravidelným.
Tóny mají přesnou výšku, kterou lze nabodobit zpěvem či hudebním nástrojem.

Tón má čtyři základní vlastnosti: dělka, síla, barva, výška.

Tónová soustava je přehledné uspořádání všech tónů podle jejich výšek.
Základem naší tónové soustavy je sedm tónů: c, d, e, f, g, a, h.

Tónová soustava obsahuje 9 oktáv (oktáva = vzdálenost mezi dvěmi nejbližšími stejnojmenými tóny, vždy je to 8 supňů).

Subkontra oktávaA2 - H2
Kontra oktávaC1 - H1
Velká oktávaC - H
Malá oktávac - h
Jednočárkovaná oktávac1 - h1
Dvoučárkovaná oktávac2 - h2
Tříčárkovaná
c3 - h3
Čtyřčárkovanác4 - h4
Pětičárkovaná oktávac5


Tóny zvýšené a snížené:
Každý tón lze jednou nebo dvakrát zvýšit či snížit.
Jednoduché zvýšení označuje v názvu tónu příponou -is, dvojité zvýšení značíme příponou -isis (čti -izis).
Jednoduché snížení označujeme v názvu tónu příponou -es, dvojité snížení příponou -eses (čti ezes).

Úžasný Místo názvu hes se v praxi často používá označení bé.

Základní tónJednou zvýšenýDvakrát zvýšenýJednou sníženýDvakrát snížený
cciscisiscesceses
ddisdisisdesdeses
eeis (čti ejs)eisiseseses
ffisfisisfesfeses
ggisgisisgesgeses
aais (čti ajs)aisisasasas
h
his
hisishes/béheses


Nejmenší vzdálenost ve výšce dvou tónů užívaná v naší hudbě se nazývá půltón.
Dva půltóny tvoří celý tón.
Na klaviatuře je půltónový krok vždy vedlejší klapka. Na kytaře je to vždy vedlejší pražec.
V oktávě rozlišujeme 12 různých tónových výšek; tzn. 12 půltónů.
Základní tóny (c, d, e...) jsou na klaviatuře umístěny na bílých klapkách.

Tóny, které mají stejnou výšku, ale různý název, se nazývají tóny enharmonické.


Kam dál

Reklama